Když školní parlament vyhlásil letošní vánoční soutěž a s ní i několik úkolů motivovaných zimními či vánočními pohádkami, bylo pro nás prvotní motivací zapojit se a splnit zadání. Postupně se ale ukázalo, že nás společné tvoření baví čím dál víc, práce na úkolech nás zcela pohltila a třída se začala proměňovat v pohádkovou Perníčkovou vesničku, kde má každý detail svůj příběh.
Každý příběh má ale svůj začátek. Tím naším se stala vánoční skřítčí slečna Listulka vánoční. Právě její tvorbě jsme věnovali první společné chvíle. Děti se zapojovaly s velkým nadšením, vybíraly látky, stříhaly, pracovaly s tavnou pistolí a byly pečlivými rádci při dekorování kabátku drobnými ozdobami. Listulka tak vznikala jako společné dílo a přirozeně odstartovala další tvoření.
Postupně se k ní začala přidávat výzdoba třídy, na které měly velký podíl samotné děti. Vycházely z nabízených nápadů, s chutí se pouštěly do vlastních činností, své práce průběžně vylepšovaly, diskutovaly mezi sebou, radily si a hledaly nová řešení. Dávaly tak třídě podobu odrážející jejich fantazii i radost z práce. Výzdoba pro nás není jen hezká na pohled, ale je otiskem práce, nápadů a společného úsilí všech druháčků.
Součástí příprav bylo také společné tvořivé odpoledne rodičů a dětí, během kterého vznikaly kostýmy pro závěrečnou kostýmovou přehlídku. Rodiče připravovali šablony z kartonových plátů a děti je s velkou pečlivostí zdobily a dotvářely do posledních detailů. Rodiče pomáhali tam, kde bylo potřeba, a celé odpoledne probíhalo v příjemné a přátelské atmosféře.
Ani v průběhu posledního předvánočního týdne práce nekončila. Děti se ke svým výtvorům vracely, dolaďovaly detaily a s nadšením je vylepšovaly. Třída byla plná nápadů, spolupráce a soustředěné radosti z tvoření. A právě v tomto nenápadném posunu, od záměru k ponoření do práce, se naplno ukázala hodnota spolupráce a společného času stráveného při tvoření.
